Folklórní soubor Haná Velká Bystřice


Historie souboru Haná

17.11.2006 Soubor Haná oslavil 30.výročí od založení (pozvánka)

Folklórní soubor Haná Třicet let činnosti už je dost dlouhá doba na to, aby se člověk malinko zastavil a ohlédl za svou minulostí. Také členové souboru Haná by se rádi ohlédli a ukázali to, co jej třicet let spojuje. Je to láska k lidovým písním a tancům, a ochota obětovat svůj volný čas a pracovat pro společnou věc.

Folklórní soubor Haná

Soubor se od doby svého vzniku silně rozrostl a nyní jej tvoří několik samostatných souborů. Každý z nich tančí své vlastní programy, nacvičuje samostatně, ale členové jednotlivých souborů vystupují společně při různých akcích a na folklorních festivalech. Když nastupuje na jeviště některý z velkobystřických souborů, tak jej členové ostatních souborů podporují potleskem - vždyť jsou to přece „naše“ děcka. I v ostatních případech se nedá říct, že se jedná o jednotlivé oddělené skupiny. Někteří členové tančí i ve dvou souborech, máme společnou muziku a spousta jich pomáhá, popřípadě vede některé další soubory. A to nejen při nácviku, vystoupeních ale i na zájezdech. Na nich je vždy potřeba mít „technickou podporu“ složenou z ochotných rukou pomoci při oblékání, přesunech krojů a rekvizit a při vystoupení pohlídat, držet a donést vše co je potřeba. A řešit spoustu problémů okamžitě a bezchybně.

A za to vše bych vám rád poděkoval!

Vám rodičům, za podporu dětí při jejich vystoupeních, za to že je poctivě připravujete, vozíte a uzpůsobujete program celé rodiny dle akcí souboru. Za to, že s námi prožíváte všechny ty přípravy, shánění, chystání a nervy před odjezdem! To aby se něco doma nenechalo, něco, co bude potřeba, a aby byl kroj řádně nažehlený a celý! Díky za to, že obětujete spoustu času dopravou dětí na akce a občas i čekáním na autobus dlouho do noci než se vrátí. Za to, že navštěvujete vystoupení souborů a akce pořádané souborem a rádi nám věnujete i nějakou tu korunu. Je příjemné, když se přijdete podívat na Masopust, Lidový rok anebo na Vánoční koledování! Vždy největší odměnou za dřinu při zkoušení je právě plný sál a bouřlivý potlesk.

Folklórní soubor Haná Díky vám, vedoucím a jejich pomocníkům, kteří jste ochotni zaskočit na zkoušku, připravit kroje, a jsou vždy tam, kde je jich nejvíce potřeba. Protože žádný vedoucí sám mnoho nedokáže, pokud kolem sebe nemá celý tým ochotný pomoci.

Folklórní soubor Haná

Vám pane Čada, za milé a úsměvné choreografie, které pobavily diváky na spoustě vystoupení u nás i v zahraničí. Za Váš neutuchající elán a ochotu s námi opakovat a dřít tak dlouho, až to umíme!

Vám všem členům starších souborů, kteří pomáháte při nácviku tanců v ostatních souborech, šijete a vyšíváte nové kroje a staráte se o to, abyste vaše zkušenosti a dovednosti přenesli na ty mladší.

Vám všem z Kulturního střediska a z Masarykovy základní školy, za to, že můžeme pravidelně zkoušet na sále a v tělocvičně. Že nám vycházíte vstříc a berete ohledy na naše potřeby při nácviku.

Folklórní soubor Haná Vám, představitelům naší obce za významnou podporu našich akcí, za vytváření vynikajících podmínek pro pořádání festivalu Lidový rok, na kterém spolupracuje nejen celý úřad a všichni zaměstnanci ale i mnoho dalších dobrovolníků z řad místních spolků. Za to, že vytváříte podmínky a předpoklady, aby i v budoucnu děti tančily a zpívaly tak, jak to dělá ta generace, která je nyní v souborech.

A na závěr mám prosbu: Podporujme hlavně naše děti, protože ony to jednou budou dělat lépe, než to dnes umíme dělat my.

Ing. Josef Langer, vedoucí souboru   




Soubor Haná jubilující

Folklórní soubor Haná Je sváteční listopadové odpoledne a na sále již není volné místečko. Na sále je cítit očekávání a v zákulisí napětí, jak to všechno dopadne. Zazní zvonek a první účinkující jdou na jeviště. Teď mají šanci předvést to, co spousty hodin tvrdě dřeli. Dřeli, aby jejich vystoupení bylo co nejlepší. To nejlepší za celých třicet let, co soubor existuje.

30 let života je pro někoho krátká doba, pro někoho to může být celý život. Pro členy souboru cesta od mládí do životní zralosti. Skok z doby černobílých televizorů do digitálního světa počítačů. A po těch letech by se někdy člověk měl zastavit a ohlédnout. Ohlédnout a podívat se na to, co za ním zůstává. Jak za oráčem i za námi musí zůstat brázda a záleží na nás, zda bude rovná a hluboká nebo klikatá a povrchní. Brázda, kterou svou prací vytvoříme v myslích lidí, žijících okolo nás.

Folklórní soubor Haná Příprava na tento koncert začala již před Lidovým rokem, kdy mohli návštěvníci shlédnout výstavu o životě souboru ve spolkové místnosti radnice. Ale nejenom to. Za třicet let máme spoustu videokazet, DVD, a také stovky, možná tisíce fotografií, dokumentujících život souboru. Vystoupení je jen jedna část programu. Snažili jsme se nabídnout divákům a našim přátelům trochu neotřelý pohled na život souboru, nejenom to, co předvádí na jevišti ale také na jeho historii, která je zaznamenaná na dobových fotografiích. Nebyla to lehká práce. Musel jsem shlédnout 63 videokazet Folklórní soubor Haná se záznamy z různých akcí souboru. Když si uvědomíme, že na každé z nich jsou dvě až tři hodiny záznamu, strávil jsem na tom několik měsíců, jen než jsem vybral krátké záběry. A to jsem teprve začal nahrávat na počítač. Ovšem nelituji toho času. Díky těmto záznamům jsem si oživil spoustu krásných vzpomínek, uložených kdesi hluboko v paměti. A díky těmto záznamům jsme dnes schopni předložit divákům ucelený pohled na historii všech souborů, které v občanském sdružení Haná pracují. Dnes již to nejsou jen dospělé soubory Haná a Mladá Haná, ale také dětské soubory čekanka, Krušpánek a Kanafaska. Občanské sdružení Haná tímto členěním analogicky kopíruje rodinu. Rodinu, ve které žije několik generací, od těch nejstarších až po malé děti.

A dospělé soubory již zde působí spíše jako učitelé a starostiví rodičové, kteří podporují činnost svých dětí. A tak je to dobře.

Ing. Josef Langer, vedoucí souboru   

 

 

 

Historie souboru Haná Velká Bystřice od roku 1976

Folklórní soubor Haná     Soubor Haná nevznikl ve Velké Bystřici náhodou. V obci učila po mnoho let paní Anna Schwarzová, která propagovala lidové tance a písničky a nacvičovala s dětmi pořady na Dožínky. V roce 1975 napsala pro bystřické ochotníky Hanáckou svatbu, která byla uvedena na oslavách 700 let od založení obce. Mladí lidé, kteří tančili na oslavách, měli chu do další práce a tak s nimi nacvičovala dál ty tance, které znala. Později přesvědčila ke spolupráci choreografa a propagátora lidových písní a tanců, neúnavného a nezištného člověka MVDr.Aloise Běhala, který v podstatě oživil hanácký folklór v okresech Přerov a Olomouc. Vždy součastně nacvičoval v pěti souborech! Když se konala okresní přehlídka nebo soutěž, bylo nutné určit tance pro jednotlivé soubory, aby nebyly uvedeny dva naprosto stejné tance. Pod jeho vedením soubor postupoval na pomyslném žebříčku od nácviku těch nejjednodušších tanečků, až k choreograficky velmi zdařilým tancům jako např. Tetka, Kadlcká, Ševcovská nebo Menuety. V pozdějších letech se začalo projevovat stáří, objevovat nemoci, pan "doktor" dojížděl na zkoušky jen občas, nácvik jeho tanců vedl Aleš Polzer. V té době vzniklo první pásmo řemeslnické tance složené z tanců MVdr. Běhala, které byly spojeny písněmi. Po nich přišly další - U muziky, Ostatke. Začali jsme se učit. Někteří z nás chodili do školy choreografie a Aleš nacvičil tance Stodolenku a Dráteníčka.

    I když soubor vystupoval na veřejnosti a pravidelně nacvičoval nové tance, přece jen existoval "načerno", tj. neměl svého zřizovatele. Díky podpoře předsedy OB pana Nakládala jsme nacvičovali na jejich sále, ale dveře do bystřických podniků zůstávali zavřené. Po dvou letech neúspěšného hledání se stal naším zřizovatelem Zemědělské družstvo a tak díky tehdejšímu předsedovi ing. Zichovi, máme konečně střechu nad hlavou.

    V této době se sešel v souboru kolektiv mladých a zapálených lidí, kteří měli chu pracovat, taneční výraz byl na velmi dobré úrovni, a ve svém amatérském projevu došel na hranici svých možností, avšak stále chyběl profesionální choreograf. Paní Lisická slíbila pomoc a napsala pro nás scénář k Pochovávání basy, Dožaté, Maškarám a získala ke spolupráci PhDr. Jaromíra Borovičku, který nás naučil základům zpěvu, PhDr. Zdeňka Grasseho, který nám aranžoval některá pásma a choreografa olomouckého divadla - pana Jiřího čadu. Pan Čada je absolvent Státní konzervatře Brno, kde vystudoval lidový tanec, člen Úlehlova slováckého souboru. Po studijích působil několik roků v uměleckém souboru v Bratislavě a později se vrátil zpět na rodnou Hanou. Zde působil po mnoho let jako sólista baletu, herec a choreograf Hudebního divadla v Olomouci. Svou lásku k lidovému tanci vyjadřuje také svými nádhernými obrazy, na kterých je zobrazena spousta tanečníků a tanečnic z různých regionů. Pan Čada má vzácný dar zachytit ten zlomek vteřiny, kdy se tanečník nebo tanečnice vypne k vrcholnému výkonu. Z jeho obrazů, stejně jako z jeho tanečních pásem na nás dýchne jeho veselá a skromná povaha, jeho snaha pobavit diváka a alespoň na chvíli ho odtrhnout od jeho starostí všedního dne. Od okamžiku, kdy do souboru přišla paní Lisická a pan Čada byly vytvořeny všechny předpoklady pro jeho rychlý start vzhůru mezi ty nejlepší soubory našeho regionu. V této době se také stabilizoval taneční kolektiv, jehož jádro se v souboru udrželo až do dnešní doby. Broňa Millá převzala po paní Schwarzové starost o naše kroje, vzorně zapisovala všechny souborové události do první kroniky a v roce 1983 založila dětský soubor Slaměnky. Paní Lisická se postarala o zúročení naší společné práce. Jako úspěšná spisovatelka historických románů má zkušenosti s vyhledáváním starých pramenů v archívech a tak se jí podařilo zaměřit činnost souboru na  region Lipenského Záhoří. Její zásluhou se nám podařilo nacvičit s paní Jelínkovou ze Strážnice a Oldřiškou čočkovou z Veselíčka pásmo nádherných špicpolek, které byly s velkým úspěchem předvedeny ve Strážnici v roce 1986. Byla to pro nás první Strážnice, a proto byla pro všechny ohromným zážitkem.

    Naším zřizovatelem bylo tehdejší JZD a jeho předseda ing. Robert Zedník nám tehdy řekl: " Vím, že jste dobrý soubor, ale pokud chcete abychom vás podporovali, musíte být ti nejlepší!". A jak se zvyšovala úroveň souboru, tak se zlepšovala i podpora ze strany družstva. Podařilo se nám vybavit soubor kroji a konečně došlo také i na muzikanty!

    V roce 1986 se také představil na velkobystřických dožínkách i nový dětský soubor Krušpánek, s půvabným pásmem "Hrajeme si". Pod společným vedením Lenky Langerové a Evy Kadalové pracuje tento soubor dodnes.

    Vznikají velmi úspěšná pásma a taneční bloky: U muziky na Záhoří a v roce 1987 Regruti. S pásmem Regruti se soubor probojoval přes okresní a krajské kolo soutěže folklorních souborů až do oblastního kola v Bystřici pod Perštejnem. Současně se vznikem nových pásem jsou v repertoáru udržovány některé tance, které choreograficky zpracoval pan Běhal a o kterých jsme si řekli, že to jsou ty "nejlepší" a které pořád rádi tancujeme - Tetky,Štéc, Šotyška, a některé jsou použity v pásmech - Kalamajka,řeznická, Maďara.

    Úroveň souboru se neustále zvyšuje a soubor "vyzrává" ve svém uměleckém projevu. Jednotliví tanečníci se vyhraňují a choreograf jim píše role tzv. na míru... Výsledek tohoto společného snažení je nejlépe vidět v pásmu Zabijačka. I když byla k dnešnímu dni (14.4.1996) reprízována již 45 krát, přesto je stále žádaná. Její nacvičení nás stálo mnoho úsilí a času. Snad nejlépe to charakterizoval pan Čada slovy: "Drámo (drama) se dělá sámo, ale udělat srandu je strašná dřina.

    V dalších letech sledovala paní Lisická dění v souboru jen z povzdálí. Věnovala se intenzivně práci na svém novém románu, založila novou bystřickou tradici přehlídek s názvem Lidový rok, iniciovala školení záhorských tanců pro soubory hanáckého regionu, prováděla terénní sběr folklorního materiálu na Záhoří a organizovala každoroční celostátní konferenci o Hané. V roce 1991 definitivně skončilo její působení v dospělém souboru, nadále však spolupracuje se souborem Slaměnky.

    Tak, jako většina souborů v našem státě, i náš soubor musel odejít z měkké náruče zřizovatele a postavit se na vlastní nohy. Od roku 1989 byly veškeré náklady na činnost souboru hrazeny z tržeb za vystoupení. Soubor je nyní právnickou osobou, což znamená vést si účetnictví, připravovat daňové přiznání a jiné nepříjemné činnosti, které s tancem a písničkami mají pramálo společného. Ovšem díky obětavosti paní Zdeny Malinkové, která tyto činnosti bravurně zvládá, překonal soubor i toto úskalí naší nové "tržní" společnosti.

    Soubor se zařadil mezi nejznámější v naší vlasti a tak je pravidelně zván na mnoho festivalů. V roce 1992 to byla opět Strážnice, kde jsme účinkovali v pořadu "Všichni tam musíme" parodující rozdělení naší republiky. V tomto pořadu účinkovaly jen čtyři soubory, které se poprvé sešly na generálce a pod vedením režisérů PhDr. Pavla Popelky a PhDr. Martina Luthera vytvořily pořad, který získal cenu festivalu. Byl to první netradiční folklorní pořad ve Strážnici, který byl diváky přijat velmi spontánně a nadšeně. Vystupovali jsme také ve skanzenu v Rožnově, na festivalu v Dolní Lomné, na Valné hromadě našeho Folklorního sdružení české republiky,  festivalu ve švýcarském Neuchatelu a to s velkým úspěchem,  ve starobylém Binissalemu na Mallorce na vinobraní. Na tuto slavnost se sjeli obyvatelé celého ostrova a vytvořili velice vnímavé publikum, bezprostředně reagující na naše písně a tance.

 

    V roce 1993 jsme na popud pana čecháka z Velkého Týnce zavedli novou tradici - Hanácký bál, který připravují všechny soubory olomouckého okresu.

 

 

 

2001 Mezinárodní festival v Atině v Itálii (článek)

 

 

Haná má 25, Krušpánek 15 a Mladá Haná 5 let

(článek k výročí souboru v roce 2001)

 

    Už je to 25 roků, co u nás ve Velké Bystřici začal hlouček folklorních nadšenců pravidelně zkoušet a tím se datuje vznik našeho souboru. Tak popisuje první měsíce našeho souboru Broňa Millá ve svém prvním díle kroniky souboru Haná. Dnes má tato kronika již osmý díl a Lenka Langerová v něm poctivě zaznamenává, všechna vystoupení, zájezdy a jiné významné akce našeho souboru. Co vše se za tu dobu událo, to můžete posoudit sami, kroniky budou k vidění na našem výročním koncertě. Tak jako se rozrůstají díly kroniky, tak se rozrůstá i počet lidí, kteří mají rádi lidovou písničku a tanec a protože již do jednoho souboru prostě nevešli, tak vznikly další . Protože to bylo ve stejném roce, když soubor oslavoval nějaké výročí, proto s námi oslaví své narozeniny i členové Krušpánku a Mladé Hané.

    Vznik Krušpánku byl popisován již mnohokrát, ale stojí za to jej při této příležitosti znovu připomenout. členky souboru Haná , všechny maminky malých dětí, se dohodly, že nacvičí se svými ratolestmi malé vystoupení na bystřické dožínky. Děti, které tehdy poprvé  vystupovaly, byly všechny ve věku 2 – 5 roků, jen nejstarší, devítiletá Olinka, je malinko řídila. Vystoupení mrňat mělo velký ohlas a tak jsme se zkouškami pokračovali a byl tu nový soubor. Dětí postupně přibývalo a práci v souboru, a že to skutečně někdy je pořádná dřina, si do dnešního dne vyzkoušelo téměř 150 dětí. Některé děti vydržely rok, ale některé tancovaly i 8 roků a  také velká část členů Mladé Hané kdysi začínala mezi „krušpánky“. Pro nás, pro které se folklór stal celoživotním koníčkem, je velkým zadostiučiněním to, že jsme lásku k lidové písničce a tanci (snad) dokázali předat tolika dětem a mladým lidem. A uděláme vše pro to, aby lásku k folklóru poznali i další děti, protože kromě dřiny na zkouškách to je i nádherný pocit z podařeného vystoupení, zážitky ze společných zájezdů a pevná přátelství, protože bez přátelství, spolupráce a vzájemné důvěry se nepodaří nic.

    Ovšem „Mladí“ přišli do souboru jako taneční přípravka pro „Dospěláky“.  Začal jsem s nimi zkoušet s cílem, že jednou doplní naše řady, které nám poněkud prořídly. Ovšem za těch pět let dokázali, že lépe bude, když budou cvičit svá vlastní vystoupení, svižnější a fyzicky náročnější. A dnes jich mají nacvičených již osm. A velmi dobře. Je to také zásluhou Jany Polákové a Robina Šolce, kteří vedou nácviky a dokáží je všechny řádně zapotit  a nadchnout. Získali jsme tím mnoho nových přátel a dnes jsou to už „naše“ děcka..  „Velká“ Haná však zůstala bez masivního přílivu mladého dorostu a  vystupuje již po řadu let ve stejném obsazení a bez výrazných personálních změn.

    V životě souboru to ale bylo období naplněné prací a přípravou nových programů - Baba zlá, Zelí, čarování, Staré hanácké tance.  Byli jsme také na zajímavých festivalech – jeden v Gefirudi v řecku a ten druhý zase v Atině v Itálii nedaleko od říma. Mohli jsme si srovnat naše výkony se soubory z celého světa a myslím si, že jsme obstáli se ctí. Důkazem je i to, že jsme dostali nabídky na učínkování na festivalech i v tomto roce. Ale uznejte sami, Mexiko je pro nás trochu z ruky a v řecku, tam jsme přece byli. Doma jsme se sešli každým rokem u stromečku na Vánočním koledování, na Lidovém roku, při Masopustní obchůzce. Ta obchůzka se nám podařila spojit se zabijačkou, a díky dechové hudbě „Bystřičanka“ dostala úplně jinou tvář. Byla to především zásluha pana Lubomíra Vogla, jeho pečlivá příprava, že jsme měli všude spoustu vděčného publika, pro které jsme mohli zpívat, tančit a hrát. Rád bych zde poděkoval všem obyvatelům ulic Na Letné a Loučné, za to, že nás uvítali, vyslechli a pohostili. Věřte mi, že ze všeho nejhorší je vystupovat pro prázdnou ulici a lehce poodhrnuté záclony. Pokud se Vám líbíme a chcete nás vidět, vyjděte ven a přidejte se k nám. Rádi Vás uvítáme a určitě se dobře pobavíte.

    Také se nám podařilo zorganizovat školení pro vedoucí a členy souborů  regionu Hané, které se uskutečnilo na dvakrát ve Velké Bystřici. Chtěli jsme pomoci začínajícím vedoucím našeho regionu,  protože si myslíme, že nyní nadešel čas, abychom se o své zkušenosti podělili, předali je těm mladším. Smyslem této akce bylo, aby se obecně pozvedla úroveň tanečního projevu hanáckých souborů a abychom se dostali na úroveň ostatních regionů. A soudě dle ohlasů, tohoto vytčeného cíle se nám podařilo dosáhnout.

    Teď už zbývá pozvat všechny, kdo nám fandí,  24.11.2001 do našeho velkobystřického kulturního domu. Přijďte všichni, rádi Vás uvidíme a rádi Vám zatančíme a zazpíváme. Kromě oslavenců vystoupí ve večerním programu také Tetke a stréci a Slaměnky.

Josef a Lenka Langerovi   

 

 

 

Na celostátní  přehlídku choreografií folklorních souborů, konanou dne 23. listopadu 2002 v Domě kultury Jihlava, jsme za hanácký region postoupili s choreografií

čarování

    V tomto tanečním bloku jsou použity podklady z archivních materiálů - Staré hanácké tance ze 17. století. Soubor tančí v krojích, které byly rekonstruovány dle dobových obrazů. Ústředním motivem  je Svatojánská noc, kdy se večer před svatojánskou nocí připravuje chasa na starodávný  zvyk- pálení ohňů, košat a skákání přes oheň. Přitom je překvapí baby, které sbírají čarovné byliny, hoši si z nich tropí žerty a tak baby začnou čarovat.

 

 

 

Choreograf Jiří Čada - Věk 72 let (v roce 2002)

    Se souborem pracuje od roku 1984 až dodnes  a je autorem těchto choreografií: Dožatá, Maškare dó, Menuety, Vánoční koledování, U muziky na Lipenském Záhoří, Písničky s ozvěnou, Zabijačka, Šefci, Hôsaři, Není trnka jako trnka,  Šmigrust, Zelí, Baba zlá, Námlôve, Menuety, Staré hanácké tance a Šmigrust.

Umělecký životopis:

1954 - absolvoval na taneční konzervatoři v Brně, současně byl členem Úlehlova Moravskoslováckého súboru

1955 – 1956 členem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě

1957 - Sólista Moravského divadla Olomouc

1974 – doposud choreografem Moravského divadla v Olomouci

 

 

Hanáci z Velké Bystřice ve Slovinsku (25.6.2003).

 

    Festival Lent – Folkart je název mezinárodního folklórního festivalu CIOF konaného ve druhém největším městě Slovinska  – Mariboru. Na konci letošního června na něm reprezentoval naši republiku a hanácký folklór soubor Haná z Velké Bystřice.

    Přes patnáctiletou historii této největší folklórní akce ve Slovinsku byla Haná kupodivu teprve třetím zúčastněným souborem z naší vlasti. Během čtyř horkých přehlídkových dnů jsme spolu s tanečníky, zpěváky a muzikanty z Argentiny, Turecka, Ruska, Srbska a černé Hory, Chorvatska a domácího Slovinska absolvovali desítky vystoupení na jevištích i v průvodech, a už v samotném Mariboru či v satelitních festivalových městech a vesnicích po velké části Slovinska.

    Jedinečností festivalu je jeviště umístěné na plovoucím pontonu zakotveném u břehu řeky Drávy. Na něm se pochopitelně konalo i závěrečné galapředstavení. Fantastické pětitisícové hlediště Hanáci v horké sobotní noci omámili svatojánským čarováním a skandovaný potlesk sklidil i taneční obrázek Ševci. Naše pásma svým humorem a dějem oživila dramaturgii festivalu nabitou jinak živými rytmy a taneční technikou dalších souborů. Samozřejmě i my jsme spolu s diváky potleskem ocenili skvělé taneční výkony Argentinců či černohorců, obdivovali tradiční profesionalitu Rusů a dodnes nám znějí v uších turecké bubny. Nezapomenutelný byl pak jistě pro všechny atraktivní závěrečný 15-ti minutový ohňostroj, jehož pestrobarevné ohnivé květy se kouzelně odrážely na hladině široké Drávy.

    O účastníky festivalu bylo perfektně postaráno z hlediska ubytování, stravování či zabezpečení doprovodného programu pro soubory. Příjemně překvapilo drobné, ale všem potřebám postačující kapesné i tričko jako milá upomínka na účast. Pořadatelé nezapomněli ani na to, aby zahraniční hosté poznali alespoň kousíček z nespočetných přírodních pokladů této malé, ale překrásné země. My jsme tak mohli navštívit známé horské jezero Bled. Poté, co jsme u něj přečkali náhlou letní bouřku nám byl odměnou fantastický pohled na z mraků se vynořivší majestátní Triglav – téměř třítisícovou horu jež je i součástí státního znaku a vlajky Slovinska. Samozřejmě i nějaká ta chybička na kráse by se našla: Proč se například, v jistě obrovském festivalovém rozpočtu, nenašlo místo na cca 2 listy s vytištěným časovým harmonogramem, nad tím jsme mohli jen nechápavě kroutit hlavami a „obtěžovat“ věčnými dotazy typu „kdy“, „kde“ a „co“ naši milou a krásnou průvodkyni Moniku. Někdy bohužel nevěděla ani ta, a tak jsme se dočkali třeba i velice „příjemného“ dvouhodinového čekání ve žhavé polední výhni města na 5-ti minutovou zvukovou zkoušku. Naštěstí nejsme žádní zajíci a vše jsme ve zdraví přečkali dobrým dodržováním pitného režimu. (Všem můžeme do horkých dnů doporučit vinný střik z kvalitního hodonínského Sauvignonu).

    Závěrečný den ve Slovinsku jsme strávili u našich milých přátel ze souboru Folklorno drušstvo z Lancovy Vasi, se kterými se známe již od roku 1989. Vloni byli hostem přehlídky Lidový rok ve Velké Bystřici a právě oni nás na Mariborský festival přihlásili a byli velice šastní, že jsme na něj byli pořadateli vybráni. Začátek krátké návštěvy u nich patřil exkurzi do obrovských vinných sklepů ve městě Ptuj, pochopitelně s koštem jiskřivých pokladů tohoto vinorodého kraje. My jsme na oplátku s radostí a velkým diváckým ohlasem vystoupili na oslavě 20. výročí jejich souboru. Při návštěvě jsme museli obdivovat a, jak jsme otevřeně přiznali, i nepokrytě závidět jejich nově otevřený spolkový dům, který si ve své malé obci vlastními silami a prostředky vybudovali. Že podvečerní loučení dlouholetých přátel bylo dojemné snad nemusím ani dodávat.

 

Petr Nakládal

 

 

Soubor Haná dne 19.10.2003 v Praze v divadle U Hasičů.

    V loňském roce se uskutečnila celostátní přehlídka choreografií. Z každého regionu postoupil jeden soubor na finálovou přehlídku, která se konala v Jihlavě. Za Hanou byl vybrán náš dospělý soubor s pásmem čarování, které pro nás napsal náš dlouholetý choreograf a vzácný člověk, pan Jiří Čada. 

    Bylo to poprvé za celou dobu existence souboru, kdy jsme vystupovali mezi nejlepšími soubory ze všech regionů naší vlasti. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek. Stejně velkou radost nám udělalo pozvání do Prahy, abychom svoje vystoupení zopakovali. Byli jsme touto nabídkou mile překvapeni a pozvání jsme rádi přijali. Režisér tohoto pořadu, pan Miloš Vršecký, dlouholetý vedoucí souboru Mladina (který je známý spíše pod dřívějším názvem Škoda Plzeň), chtěl shlédnout všechny naše pásma a vybrat si do svého programu ty, které ho co nejvíce chytnou za srdce. Jako velmi zkušený a precizní režisér se z nás snažil vyždímat maximum. Ráznost, s jakou podával své připomínky některé pořádně zaskočila. Tato ráznost však měla své opodstatnění. Přál si, aby Praha konečně uviděla Hanou živou, dravou a úsměvnou. Vystoupení v naší matičce Praze se povedlo. Dokazovala to i skutečnost, že nás v předsálí čekali nadšení diváci, aby nám poděkovali za skvělý zážitek.

Josef Langer

 

 

 

Vzpomínky paní Anny Schwarzové

    Pepa Langer mě požádal, abych zaznamenala své vzpomínky na založení souboru Haná ve Velké Bystřici. V kronice souboru je zaznamenáno, že soubor vznikl v dubnu 1976. Tehdy se uvolil pan dr. Běhal, že začne se souborem pracovat. Ten však už od září předešlého roku (po oslavách 750 let trvání obce) pracoval. Už jsme společně nacvičovali českou besedu, kterou jsme panu doktorovi v dubnu předvedli a tím získali jeho přízeň a souhlas, že bude do Bystřice dojíždět. Celý rok jsem na placení cestného pro něho vybírala od členů 10 Kčs a protože členů bylo na počátku 8 a cestovné bylo 120 Kčs (týdně vlak 10 Kčs a 20 Kčs auto z Olomouce), zbytek jsem doplácela do té doby, než stoupl počet členů na 12. Vlastně to trvalo déle nežli rok.

    Mimoto bych ráda připomenula, že ochota vytvořit soubor nevznikla přes noc, ale zájem o lidové tance jsem v obci pěstovala asi 20 let tím, že tu byly pořádány dožínky a na nich vždy jednu polovinu programu tvořily lidové tance, které jsem nacvičovala.

    O tom se chci zmínit podrobněji. Když jsem ve Velké Bystřici začala v roce 1952 učit, bylo mi vedením školy uloženo, abych vstoupila do čSŽ. Zde jsem se seznámila s paní Miladou Menšíkovou a s její pomocí jsem získala podporu nejen žen, ale i radnice pro pořádání dožínek. Přivezla jsem si totiž z domova hanácký kroj a měla jsem zájem na tom ho uplatnit. V obci bylo asi 5 ženských hanáckých krojů, co si pamatuji tedy: u Venusů u radnice, u Venusů proti sokolovně, u Skalů a M. Novotné. Pro vystoupení na slavnosti nebo pro účast v průvodu to bylo málo. Zkusila jsem vzbudit zájem o vyšívání krojů a sehnala materiál a dali jsme se do práce. Kroje dokončily paní Venusová (proti hostinci u Vláčilů), paní Vyjídáková, paní Šišková, paní Moničová, paní Škodová a paní Seidlerová. Protože v obci byly i dětské kroje, nacvičovala jsem s dětmi lidové tanečky, s děvčaty kolem patnácti až sedmnácti let též, s dospělými českou nebo Moravskou besedu a tím jsme vždy na dožínkách vytvořili polovinu programu, druhou polovinu zaplnila vždy estráda. Pro chybějící kroje jsem jezdívala do Kropáčovy půjčovny do Olomouce a do půjčovny krojů do Prostějova. Pak se objevil zájem i mezi mládeží o zhotovení vlastního kroje. Znovu jsem sháněla materiál. Nebylo to snadné, sukno nebylo vůbec k sehnání. Přivezla jsem z mé rodné obce několik kabátů po starých lidech, rozpárala, vyprala a stříhala živůtky. Stuhy, krajky a hanácký šátek (jinak zvaný též lipský) nebyly vůbec k sehnání. Začala jsem hledat radu u jiných hanáckých souborů, třeba v Doloplazích, v Prostějově, v Kralicích. S jejich pomocí jsem se dopátrala, kam se mám obrátit. Šátky máme např. z Uherského Hradiště, krajky se musely uplést. Nové kroje dokončily Broňka Bečáková, Vlasta Ponížilová, Alička Dubová, Maruška Šperková, Dáša Pečínková.

    Když se pak u příležitosti pořádání oslav 750 let trvání obce projevil zájem uspořádat velkou slavnost a sjezd rodáků, padl návrh nacvičit hanáckou svatbu. Svaz žen se obrátil na mne, abych to zajistila. Neměla jsem ponětí, jak taková svatba dříve vypadala, nikdy jsem ji neviděla, ani o ní neslyšela. Zajela jsem na kole do Týnce za panem Bečákem, který je autorem knihy o hanáckém kroji, s prosbou o radu. V září mi slíbil pomoc a od té doby jsem tam každých čtrnáct dní jezdila až do vánoc, ale marně. Stále jsem slyšela jen sliby, že zatím neměl čas, ale že se do toho dá. Až jsem v úzkosti, že už nebude dost času na nácvik, zajela do Slatinic, kde jsem svůj první kroj v roce 1942 vyšívala, v naději, že snad tam bude nějaký pamětník starých časů. Obrátila jsem se na kolegu Klemsu, ale uslyšela jsem jen o zvyku připojovat za žebřiňák, který veze nevěstu s družičkami, tak zvané páté kolo u vozu, které symbolizuje, že ani muž ani žena nemají výsadní právo v manželství, ale že se musí střídavě podřizovat jeden druhému. Mám prý se na to jet podívat do muzea va Šternberku, kde je to vyobrazené na výstavě hodin. Také mi kolega Klemsa řekl, a nespoléhám na pana Bečáka, který kdysi prohlásil, že pro Hanou nehne prstem, protože byl donucen dojíždět do zaměstnání až do Rožnova. Šla jsem tedy do univerzitní knihovny a pátrala po autorech, kteří se věnovali lidové slovesnosti. Dostala se mi do ruky Bartošova sbírka lidových zvyků, kterou mi nebyli ochotni půjčit ani domů, protože je dnes už vzácná. Vypsala jsem si přímo ve studovně, co zde bylo zaznamenáno o svatbách na Hané. Bylo toho na dvě stránky sešitu malého formátu. Paní Gabajová z Okr. kulturního střediska mi půjčila zpěvník, který mi později věnovala a který je dnes v majetku souboru. Tam jsem našla některé písně vhodné ke svatbě a na základě těchto pomůcek jsem během 14 dnů sestavila celý program svatby a v polovině ledna jsme začali s nácvikem. Při tom jsem už od prosince 1x týdně nacvičovala Moravskou besedu s dospělými, někteří ji sice trochu znali z dřívějších dožínek, ale přibyla dvě kola, nacvičovalo 16 párů. Dále 1x za týden byla zkouška s děvčaty, která se učila Královničky a 1x týdně s dětmi ze základní školy. Od ledna teď přibyly 2x týdně zkoušky Hanácké svatby a cesty za zháněním krojů. Bylo třeba vypůjčit asi 30 krojů, z toho asi 20 mužských. S těmi byla největší potíž, nakonec nám chybělo sedm krojů a měli jsme jedinou naději a sice soubor v Kralicích, všechny ostatní soubory i půjčovny nám už půjčily. Při každých dožínkách jsme mívali kroje z půjčovny v Prostějově a teď jsem zjistila, že je půjčovna zrušena a kroje převedeny do souboru v Kralicích. Paní Nesvadbíková - vedoucí souboru nechtěla o zapůjčení ani slyšet. Vzala jsem si na pomoc přímluvce, pana ing. Hořínka, který je spolužákem této paní, ale přímluva nepomohla. Ohlásila jsem tedy v přípravné schůzi všech společenských složek, že sedm chlapců bude tančit jen ve tmavých kalhotách a bílých košilích. Druhý den jsem byla volána do ředitelny k telefonu, kde jsem dostala od paní Nesvadbíkové vynadáno, že jsem si stěžovala na jejich neochotu až na KNV v Ostravě, který jim před chvílí nařídil kroje zapůjčit. A řekla mi, že kdyby jim to i president nařídil, kroje nepůjčí. Byla jsem tím obviněním zdrcena a řekla jí už s pláčem, že jsem si nikde nestěžovala, že to byl pravděpodobně předseda MNV, kterému také záleží na průběhu slavnosti a že je to ostuda, že kroje, které nám vždy sloužívaly, neposkytnou k tak významné události. Načež mi řekla, že si máme přijet. Jela se mnou znovu koleg. Hořínková a musela jsem podepsat, že za každý kroj ručím 2000 Kčs a že je hned druhý den po slavnosti vrátím. Doma jsem měla tehdy půjčené kroje ještě z Doloplaz, z Loučan, Náměště a z Nového Jičína, kam byly převezeny kroje ze zrušené Kropáčovy půjčovny z Olomouce. Každý kroj jsem si označila všitou stužkou do rubu, abych je nepopletla. Spala jsem tehdy moc málo, ale kupodivu mi to nevadilo, protože radost z práce mi to všechno vynahradila. Den před slavností jsem celý den připravovala figuriny ženicha a nevěsty na páté kolo u vozu. Netušila jsem totiž, že se budou stále kácet. Bylo třeba přivařit na kolo kovové podpěry a to nebylo jednoduché. Takže jsem potom ke třem ženským krojům všívala rukávce a řasila krejzlíky až v noci.

    I v průběhu slavností došlo k mnohým napětím. když např. se jeden účinkující v sobotu večer tak opil, že na dopolední Hanáckou svatbu nepřišel a jeho sólovou píseň musel za něj zpívat Slávek Růžička. Odpoledne na seřadiště do průvodu také nepřišel a protože by bývalo kvůli jeho neúčasti vypadlo celé kolo Moravské besedy a nebylo možné, aby tančil lichý počet kol, sháněla jsem na seřadišti, kdo by ho mohl zastoupit. Pomoc mi nabídla paní Roušalová a zatímco ona sháněla vysoké boty, já jsem doma vyžehlila mužskou košili ke kroji. Paní Roušalová se v rychlosti převlékla a na hřiště jsme doběhly právě, když hudba končila zahajovací hymnu. K další peripetii došlo večer. Všichni, kteří měli kroje z Kralic, tedy i tento účastník, mi odevzdali kroje, ale doma jsem zjistila, že ten jeho není z Kralic. Laďa nebyl k sehnání, aby mi to vysvětlil. Musela jsem na kole objet všechny, kdo měli mužské kroje půjčené, až jsem hledaný kroj našla. Ti dva si je vyměnili a mně nic neřekli. Tak jsem přece jen mohla dodržet slib, že do Kralic kroje druhý den vrátím. Těsně před vystoupením jsem poslední týden ještě zhotovila sama hanácký koláč.

    Po slavnosti se najednou některým účinkujícím začalo stýskat po pravidelných setkáních a rozhodli se vytvořit soubor pro nácvik hanáckých tanců. Začala jsem s nimi tedy po prázdninách nacvičovat českou besedu, bylo jich naštěstí právě jedno kolo. Jinak jsem znala jen dětské tance. Abych se naučila tance pro dospělé, začala jsem jezdit na zkoušky souboru Sigma, který řídil dr. Běhal z Přerova. Prosila jsem pana doktora, aby se ujal vedení naší malé skupiny, ale marně. Vždyť on už nacvičoval ve čtyřech souborech, v Doloplazích, v Sigmě Olomouc-Hodolany, v učilišti ČSD v Olomouci a v souboru Hrušky. Po půl roce, v dubnu, se nechal přemluvit a přijel se na naši skupinu podívat. Předvedli mu českou besedu a dva tanečky, které jsem je naučila podle vzoru, který jsem pochytila na jeho zkouškách se Sigmou. Kupodivu se mu naše mládež zalíbila a začal do Bystřice jezdit. Poprve jsem veřejně vystoupila na členské schůzi JZD na sále. Prosila jsem pak představenstvo družstva, aby se stali našimi zřizovateli. Nechtěli. 3x zde byla vyjednávat i paní Gabajová z OKS v Olomouci, také bezúspěšně. Až jsme začali vyjednávat s n. p. Moravia v Mar. Údolí, teprve to jimi hnulo a dovolili nám označovat se soubor Haná při JZD Vel. Bystřice.

    Mohli jsme však hospodařit jen s penězi, které jsme si sami při vystoupeních vydělali. Soubor vystupoval pravidelně na oslavách MDŽ ve vlastní obci i jinde (v Bystrovanech, Hodolanech, na Daskabátě), na plesích doma i jinde, účastnil se přehlídek v Prostějově nebo v Kralicích a také jezdil do Prahy na Moravský ples, kde tančívalo Moravskou besedu až 400 tanečníků. Zde působilo na všechny obrovské nadšení všech souborů pro lidové tance i hudbu. Účastníků nebo zájemců o lidové tance přibývalo. Já jsem sice nenacvičovala, ale chodila jsem do zkoušek, abych případné chybějící zastoupila, protože by bylo škoda, kdyby kvůli jednomu scházejícímu muselo sedm lidí sedět a přihlížet. Nejen že by je to přestalo bavit, ale potřebnou obratnost by nezískali. Také jsem vyřizovala korespondenci, sháněla kroje na inseráty, obstarávala nahrávky doprovodné hudby. Stálou hudební skupinu jsme nemohli sehnat. Tančívalo se většinou při klavírním doprovodu Evy Kadalové. Také jsem zajišovala doplnění programu nějakou hanáckou písní zpívanou sólově, duetem nebo triem děvčat. Po pěti letech jsem musela začít dojíždět na celý týden opatrovat vnučku a vedení souboru převzal Pepa Langer. Během té doby, kdy jsem ještě do souboru chodila, abych zastoupila nepřítomné členy, když by kvůli jejich nepřítomnosti bylo vypadlo celé kolo, jsem také zacvičovala děvčata v žehlení sukní, rukávců a vyšila jsem všechny mužské kroje (11).

Anna Schwarzová

 

Statistické přehledy - taneční repertoár souboru:

Rok, Název tance, Choreografie, Hudební aranžmá

1976 - 1983 Hanáché tance (38) - MVdr. Běhal František Hilšer

1977 Moravská beseda, Česká beseda - Anna Schwarzová

1981 Ostatke - MVdr. Alois Běhal, Jan Hilšer

1982 Stodolenka, Dráteníček - Aleš Polzer, František Hilšer

1983 Nésó řemesnici - MVDr. Alois Běhal, František Hilšer

1984 Vánoce, Lucky, Pochovávání basy - Helena Lisická

1984 Maškare dó - Helena Lisická a Jiří Čada, Lubomír Loutocký

1985 Masopustní obchůzka - Helena Lisická

1985 Menuety - Jiří Čada a Helena Lisická, Jiří Reda

1985 Dožatá - Helena Lisická a Jiří Čada, František Hilšer

1986 Špicpolky - Oldřiška čočková, Josef Horák

1987 U muziky na Lipenském Záhoří - Jiří Čada, Zdeněk Grasse

1988 Regruti - Jiří Čada, Lubomír Loutocký

1989 Písničky s ozvěnou - Jiří Čada, Jan Pavel

1989 Zabijačka - Jiří Čada, Zdeněk Grasse

1992 Ševci - Jiří Čada, Jiří Jedelský

1994 Prosívání šátku - Josef Langer, Ludmila Smetanová

1995 Není trnka jako trnka - Jiří Čada, Jiří Reda

1997 Baba zlá - Jiří Čada

1998 Zelí - Jiří Čada

1999 Čarování - Jiří Čada, Zuzana Gregorovičová

2000 Staré hanácké tance - Jiří Čada

2001 Mlenářka, Živy jeslečke - Jiří Čada

2002 Andělíčci - Jiří Čada

2003 Řemeslnické tance, Vánoce, vánoce - Jiří Čada

2004 Zelí (zkrácené) - Jiří Čada


Obnovené a tradiční lidové obyčeje:

Masopustní obchůzka, Šmigrust, Dožínky, Hody, Mikulášská obchůzka, Lucky, Vánoční nadílka, Vánoční koledování,


Vedení souboru:

Anna Schwarzová 1976-1978

Bronislava Bečáková-Millá a Josef Langer 1978-1980

Josef Langer 1980 - současnost




Napsali o souboru...

Zajisté již mnozí spoluobčané napsali, či vyslovili větu, že obec Velká Bystřice měla a má dlouholetou, bohatou a kulturní tradici. člověka dneška takový výrok potěší, zvláště když se o tom může přesvědčit.

Vedle dosud nejstaršího místního spolku SOKOL, založeného v roce 1871, divadelních ochotníků a sboru dobrovolných hasičů u nás pocelá desetiletí vznikaly a zanikaly zájmové spolky, sbory, soubory a skupiny, aby přispěly do veřejné pokladnice místního kulturního bohatsví podle svých možností tím nejlepším, co mohli dát. Tak vzpomínají dědové, babičky, otcové i mámy, jak se kdesi podíleli na něčem, co se stalo veřejnou rodostí a bylo pro zbytek jejich života nezapomenutelné. Právě tak mohou už dnes zalistovat v paměti i naši mladší vrstevníci, kteří před dvaceti lety položili základ národopisnému souboru HANÁ.

Stalo se tak v roce 1976 po velkolepé obecní slávě, při níž si všichni dobří rodáci připoměli 700 let založení obce Velká Bystřice. Její překrásnou ozdobou byla HANÁCKÁ SVATBA, připravená a nacvičená paní učitelkou Annou Schwarzovou s vybranými ochotníky a lidmi, jimž krása krojů a lidových zvyklostí učarovala. A ještě je možno jmenovat paní Marii Hořínkovou, bývalou náčelnici Sokola, která zase omladinu učila českou a Moravskou besedu. Zkušenost starších se tehdy snoubila s ochotou mladých lidí jít do něčeho, co nebylo tou dobou spolkově zažité. Semínka vzešla a soubor byl na světě. Našel si své místo pod moravským a hanáckým nebem a k jeho chvále nejen pod ním. Mladým odborně a ochotně poradili zkušení lidé a trochou financí, či materiálně podpořili i naši družstevníci a později i štědřejší podnikatelé.

Důležité je, že v období, kdy mnohé spolky ztráceli kontakt s veřejností a především s mládeží a jejich vystoupení ubývalo, soubor HANÁ převzal štafetu činorodosti i nápadů. Svou základnu stabilizoval a ještě rozmnožil o nejmladší ratolesti. Neméně důležité je, že veřejný život mladých lidí neustal a dal vzejít novému odvětví, v němž se systematicky uchovává, ale i rozvíjí bohatství písní, říkání, tanců, půvab a starobylost krojů i potřebných dobových rekvizit.

Neváhám říci, že z tohoto přičinlivého hnízda nových nadšenců vzešla i dnešní, téměř již tradiční místní akce: Národní přehlídka národopisných souborů a skupin LIDOVÝ ROK, která je dozajista radostí i pýchou našich občanů - milovníků folkloru z blízkého i vzdáleného okolí.

Tyto skutečnosti nás, kteří dbáme, aby v naší obci bylo vždy dostatek pěkných kulturních vystoupení, upřímně těší. Vždy se týkají nás všech a vyplývají z pocitu dobře vykonané dobrovolné práce. Vyvěrají jen z toho pěkného, co si v životě rádi uchováváme - a to je dobře.

Přeji našemu souboru HANÁ, aby vytrval a v dobrém pokračoval dál. Přeji všem jeho členům, aby nejméně dalších dvacet let svým elánem a radostí naplňovali svá i naše srdce.

Přeji divákům, aby prostřednictvím vašich vystoupení byli vždy zapáleni jiskrou přátelství a pohody, kterou dáváte.

Je dobře, že s vámi jde život dál.

Antonín Nakládal, předseda školské a kulturní komise OÚ

Top info@souborhana.com
design&webmaster: Vít Langer

Friendly web sites: MS band | Žaluzie Hajný | Fantajm band | Pálenice Ořechovka | FS Lipka